Začínáme na ferratách

Než se vydáme na cestu

• Napoprvé raději volíme lehčí ferratu (např. obtížnost B podle Schallovy stupnice).

• Zajistíme si nákres a popis ferraty včetně přístupu, sestupu a parkování.

• Pořídíme si nebo zapůjčíme vhodné a prověřené vybavení.

• Počkáme na pěkné počasí (pozor na bouřky, na zimu, ale i na vedro!).

Vybíráme vhodnou ferratu

Začít s lezením zajištěných cest můžeme klidně i v Česku, ferraty u nás teď rostou jako houby po dešti. Najdeme je třeba pomocí této interaktivní mapy a měli bychom určitě věnovat pozornost jejich obtížnosti. Ta je značená od A do E a pro začátek volíme co nejnižší stupně (A nebo B), potom postupně přidáváme obtížnější a delší trasy.

Bez nákresu a manuálu ani ránu

Nákresu ferraty nebo cesty se též říká topo. Obsahuje údaje, jako jsou obtížnost (i jednotlivých úseků), délka cesty a místo nástupu a sestupu. To však zdaleka není všechno. Z dobrého topa bychom měli být schopní vyčíst odhadovaný čas na přelezení, převýšení, polohu vzhledem ke světovým stranám, GPS souřadnice a třeba i druh horniny. Chybět by neměla ani situační mapa včetně doporučeného parkování. Tu si buď vytiskneme nebo si ji uložíme do chytrého telefonu.

Vhodné vybavení

• Používáme pouze certifikované vybavení (helmu, sedák, prsák, tlumič pádu, smyčky i karabiny).

• Pro začátek doporučujeme celotělový nebo kombinovaný úvazek (sedací a hrudní úvaz spojený pevnostní smyčkou, tzv. alpské navázání).

• Helma, která chrání hlavu v případě našeho pádu nebo v případě pádu kamení či kusu výstroje někoho nad námi.

• Kvalitní rukavice nám ušetří spoustu sil a někdy i bolesti.

• Tlumič pádu používáme pouze párací a nejlépe ty s hmotnostním rozpětím 40–120 kg. Na ty lanové neboli destičkové radši rovnou zapomeňme.

• Nepoužíváme opotřebené nebo jinak poškozené vybavení.

• S výstrojí se dokonale seznámíme, čteme návody, máme s sebou topo, lékárničku a nabitý mobil.

• Před nástupem si vzájemně zkontrolujeme správné oblečení a zapnutí úvazku včetně jeho správného spojení s tlumičem pádu.

• Věnujeme dostatečnou péči navazování.

• Vážeme přehledné a čitelné uzly, které se dobře kontrolují.

• Ke spojení tlumiče a sedáku nepoužíváme karabinu (ani šroubovací).

Dvě důležitá pravidla

• Být stále zajištění
  Nepodceňujme jištění ani na vyloženě lehkých úsecích, jistěme se i na vrcholech při focení či během odpočinku. V případě odsednutí do kramle nebo příčky na žebříku buďme stále zajištění i do ocelového lana. Kramle slouží pouze k postupu, nejsou určeny k zachycení pádu. 

• Dodržovat rozestupy
  Za dodržení a udržení rozestupu zodpovídá vždy druholezec. Zachováváme proto volný prostor mezi sebou a lezcem před námi. V případě, že zastaví, zastavíme také. Výjimkou jsou horizontální pasáže, kde nás může být více na jednom úseku. Rozestup by měl být minimálně dva volné úseky (části lana mezi dvěma držáky).

Když to nejde přesně podle našich představ

Nebuďme zklamaní, když nějakou cestu nedolezeme. Pojďme dál, lezme jiné cesty, objevujme nové oblasti a zkrátka si lezení zajištěných cest užívejme. A když nemáme na ferratu vhodného parťáka s dostatkem zkušeností, zkusme to s těmi nejlepšími, tedy certifikovanými horskými vůdci UIAGM.

Tento článek vznikl ve spolupráci s časopisem Svět outdooru.