První a Poslední

Čas je neustále tekoucí řeka, do níž pochopitelně nelze na stejném místě vstoupit dvakrát. A snad je to i dobře. Čas věci odnáší, ale nové zase přináší. Každý se v čase vyvíjí, a to i kdyby nic nedělal, jenom stál. A umělci? Malíři, grafici, sochaři? Myšlenka pozorovat vývoj konfrontací raného díla a výtvoru z pozdních dob je sama o sobě fascinující. Nosná a silná. To hledání. Formování. Reakce. Ten proces. Vždy tak jiný, ale vždy velmi osobitý. Někteří se „zpřesnili“ a našli kouzlo linií, jiní přesně naopak a jsou i ti, kteří ve svém výtvarném životě skončili úplně u jiných technik i objektů své tvorby. Krása na začátku a krása i na konci.