Hodinky nechte doma a padejte vždy dopředu. Jak se vyhnout nehodě na bruslích?

Téměř v každém českém městě najdeme nejméně jedno umělé kluziště nebo rybník. A často praskají ve švech. Když si nejsme na ledu jistí, můžeme mít problém rychle zastavit, jakmile nám přes cestu přejede „rychlobruslař“ nebo některé z dětí změní směr. A i když si myslíme, že to na bruslích skvěle zvládáme, občas děláme některý ze zmíněných nešvarů.

Na bruslích brzdíme podobně jako na lyžích

Existuje hned několik způsobů, jak zabrzdit. A pověšení se na mantinel nebo okolní bruslaře mezi ně nepatří. Je dobré vyzkoušet všechny techniky a vybrat si tu, která nám sedí nejlépe.

Pluh
Brzdění pluhem je podobné jako při lyžování. Pokrčíme kolena, přeneseme váhu na jednu nohu a pomalu dáme špičky k sobě. 

Téčko
Tvar písmene T vytvoříme tak, že přeneseme váhu na jednu nohu, druhou dáme dozadu kolmo, takže naše nohy tvoří písmeno T. Brzdíme zadní nohou, která se tře o led.

Jako hokejista
Styl brzdění spíše pro pokročilejší bruslaře. Hodí se zejména, když chceme zastavit na místě z velké rychlosti. Musíme se natočit bokem, koukat stále dopředu a zabrzdit smykem.

Hlavně nepadat dozadu

Základní pravidlo zní, že padat bychom měli vždy dopředu, nikdy ne dozadu. Jak toho docílit? Celou dobu je třeba mít při bruslení mírně pokrčená kolena, váhu držet nad bruslemi a ruce mít připravené vepředu do stran. Jakmile se narovnáme, můžeme ztratit rovnováhu, nohy nám vylétnou do vzduchu a my skončíme na zádech. 

Správný pád dopředu má taky svá pravidla. Neměli bychom mít natažené ruce. A na led si radši neberme hodinky. Při pádu bychom si kvůli nim mohli zlomit zápěstí. Po pádu je dobré dát ruce rychle k tělu. Na přeplněných kluzištích by se mohlo snadno stát, že nám je někdo přejede bruslí. Aspoň malou ochranu nám zajistí rukavice.

Jediný správný způsob, jak vstát, je přes kolena. Ze sedu se přetočíme, klekneme si na obě kolena, jednu nohu dáme před sebe na brusli (tzv. do polokleku), opřeme se o stehno rukama a zvedneme se do stoje.

Jak se naučit bruslit? Nezačínejme hned s klouzáním 

1. Základem je správný postoj. Pokrčíme mírně kolena, váhu přeneseme nad brusle a dáme ruce do stran a mírně dopředu.
2. Nejdříve zkusíme nácvik balancu. Přenášíme váhu z jednoho kolena na druhé, následně zkoušíme stát na jedné a pak na druhé noze.
3. Než se budeme klouzat, začneme tzv. ťapáním. Pomalu chodíme po ledu a zvedáme u toho kolena.
4. Následně zkusíme klouzání. Kolena mírně pokrčíme. Jednu nohu dáme dozadu, mírně vytočíme a odrážíme se od ní. Jedeme pomalu. Poté nohy vystřídáme.
5. Přidáme ruce. Hýbeme rukama, vždy jednou dopředu a druhou dozadu. Díky tomu přenášíme váhu z nohy na nohu.
6. Zatáčet se naučíme tak, že pokud chceme jet doleva, musíme dát pravou ruku dopředu, levou dozadu. Právě taková rovnováha nám zajistí, že pojedeme dokola.

Malé děti by měly s bruslením začít nejdřív ve 4 letech nebo až budou mít dostatečně silné kotníky. Seznámit se s ledem mohou na kluzkách (mají dva nože). Bruslit se na nich ale nenaučí. To platí i o hrazdičce.

Zamrzlé rybníky, jezera a nádrže

V posledních letech často během zimy teploty vystoupají nad bod mrazu, proto je při bruslení na rybnících či nádržích nutné dávat pozor hlavně na tloušťku ledu. Zde je pár rad:

• Led by měl být minimálně 10 cm tlustý pro jednoho člověka, pro více lidí alespoň 12–20 cm. 
• Průhledný modrozelený led je nejpevnější. Mléčně bílý je méně pevný, protože obsahuje vzduchové bubliny. Šedý nebo tmavý led je nebezpečný, značí přítomnost vody.
• Je třeba koukat na venkovní teplotu. Ideálně by se měla několik dní po sobě držet pod -5 °C.
• Bezpečný led bývá rovný. Pokud jsou na povrchu trhliny nebo bubliny, hrozí riziko.

Na zamrzlý rybník se nikdy nevydáváme sami. Kdyby se něco stalo, můžeme si navzájem pomoct. Pokud uslyšíme praskání, hned se vrátíme stejnou cestou ke břehu. Vyhýbáme se místům, kde může být led slabší (okraje, kolem přítoků a odtoků). Neprovádíme skoky nebo prudké pohyby, které by mohly led oslabit. Bruslíme na známém místě. Například na Lipně najdeme vyznačené bruslařské dráhy.

„Oficiální dráhy jsou udržované, kontrolované a poskytují relativní bezpečí. Na méně frekventovaných částech jezera se často setkáváme s podceňováním situace,“ popisuje mluvčí Skiareálu Lipno Jiří Gruntorád. Lidé se podle jeho zkušeností často pohybují po tenkém ledě, za špatného počasí a bez záchranných pomůcek, jako jsou ledové bodce, lano a píšťalka. A samozřejmě nabitý mobil. Hodí se i nepromokavý batoh s náhradním suchým oblečením.