Podzimní testování dětí ve fyzické zdatnosti ukázalo alarmující výsledky: Nastal dramatický propad ve výkonnosti oproti mládeži před 30 lety. A špatně si české děti stojí i v porovnání se zahraničím. Čím starší jsou, tím je výsledek horší. Téměř 70 % druháků na střední škole překročilo kritickou hranici, kdy už jde o zdraví.
Víc než polovina potomků den prosedí
Podle doporučení WHO i českých lékařů by se měly děti ve věku 5–17 let věnovat pohybu alespoň hodinu denně. Nejlépe by mělo jít o intenzivnější aktivitu, jako je například svižná chůze, jízda na kole, lyžování nebo běh.
Jak jsou na tom děti s pohybem?
13 % se pravidelně hýbe více než hodinu denně
28 % vykonává během 30–60 minut procházku nebo domácí práce
59 % se věnuje pohybu méně než 30 minut
Většina dětí den prosedí. A důvodů, proč by měly vstát, je málo. Třetinu z nich vozí rodiče do školy a zpět autem. Ve škole většinu výuky prosedí v lavicích. Pak je rodiče dopraví na kroužky. Doma na děti čekají počítače, mobily a tablety. Maximální doporučená doba sezení u obrazovek je dvě hodiny denně. Přitom 70 % dětí a 74 % dospívajících na ně kouká mnohem déle.
Chůze jako nejpřirozenější aktivity ubývá. Přitom třeba cestu do školy by chlapci a děvčata mohli absolvovat pěšky, jet na kole nebo koloběžce.
Když se přidá špatná strava
Obrazovky a málo pohybu mají vliv na špatnou pohybovou zdatnost dětí. Když k tomu přidáme nezdravou stravu, není divu, že narůstá počet obézních.
- V roce 1991 bylo 10 % dětí obézních či s nadváhou.
- V roce 2024 už to je přes 26 % dětí.
- Pediatři se ve svých ordinacích setkávají s dětmi, které dokážou přibrat během jednoho roku přes 20 kg.
Navíc dětská nadváha se přenáší do dospělosti. Pokud má dítě kila navíc, je téměř jisté, že bude mít nadváhu i v dospělosti. S tím souvisí civilizační choroby jako vysoký tlak, cukrovka či onemocnění srdce. Jak jíst zdravě a nebýt z toho ve stresu?
Kromě zhoršujícího se fyzického zdraví v poslední době prudce narůstá počet dětí s psychickým onemocněním. Stoupá i počet dětí, které mají předepsaná antidepresiva.
Pojďme s dětmi ven!
Co dělat, aby se potomci více hýbali? Co třeba…
- společné bruslení
- zahrát si badminton
- zajít si zaplavat
- naplánovat na léto sjíždění řeky
- vyrazit na kolečkové brusle nebo lyže
- zkusit nordic walking nebo jen tak zajet na výlet?
Samotné děti za to nemohou
Odborníci se shodují na jedné věci: Základní chybou je obviňovat děti, že se nehýbou. Jsme to my, dospělí, kdo jim připravil podmínky, dal mobily a tablety. My určujeme, jak se děti budou, či nebudou hýbat.
Děti se učí nápodobou a role rodičů je klíčová. Vztah k pohybu se formuje v prvních 3–4 letech života. Je důležité, aby rodiče dětem ukazovali, že je přirozené se hýbat, chodit na vycházky, sportovat.
Pokud děti vyrůstají v pasivní rodině, která tráví víkendy doma u televize nebo v obchodním centru, nemají vztah k pohybu kde vzít. Venku v přírodě pak takové děti ani nevědí, co mají dělat, neumí trávit čas s kamarády aktivní hrou.
Mladí už se tolik nevěnují sportu
Pokles sportujících kluků a holek v Česku se nedaří zastavit, naopak se stále prohlubuje. Podle aktuálního průzkumu nesportuje v žádné podobě už 37 % dětí.
Zatímco v roce 2022 chodilo pravidelně do sportovních klubů 51 % ratolestí, tento školní rok už je to jen 46 %. Velká část malých sportovců navíc u sportu nevydrží do dospělosti. Asi 30 % z nich skončí ve věku 14–20 let. Většina pak nedělá sport ani rekreačně.
Velká skupina rodičů (66 %) vybírá sportovní aktivity podle ekonomických možností. Sportovní kroužky a tréninky začínají být drahé. Stát vynakládá velké finance na léčbu, méně už na sport jako prevenci.
Kromě financí je důvodem, proč děti se sportem končí, i atmosféra v klubech a na sportovištích. Zlomit tyto statistiky se snaží projekt Bez faulu, který kultivuje prostředí dětského sportování. Jsou to právě dospělí, kteří určují, jaká atmosféra v klubu nebo během zápasu či závodu bude panovat.
Dospělí zapomínají, že spolu soupeří malé děti. Rodiče fandí přes čáru a trenéři jsou na své svěřence příliš přísní. Děti se často za své rodiče stydí a někteří se svých trenérů bojí.
Problémem je, že dětem často nevysvětlujeme benefity sportu. Jak na to? Řekněme jim, že sportování neznamená automaticky snahu stát se vrcholovým sportovcem. Dělají to pro sebe, budou zdravější fyzicky i psychicky. Navíc si návyky z dětství snadno uchovají i v dospělém životě.
![['id']](/ver/21740652913000/api/stages/files?variant=next-fe&file=/motive/link/2025/02/id-20250227-114153.jpg&width=3840)
7 způsobů, jak udržet dítě u sportu:
- Volme sport podle zájmů dítěte: Nechme potomka, aby si sám vybral sport, který ho baví. Tím spíš u něj vydrží. Ať klidně zkusí více disciplín.
- Podporujme a povzbuzujme ho. Chvalme dítě za jeho úsilí a pokrok, ne jen za výsledky. Pozitivní zpětná vazba posílí sebevědomí dítěte a jeho touhu pokračovat.
- Sportujme společně: Hraní fotbalu na dvorku, společné plavání nebo jízda na kole. Děti, které vidí své rodiče aktivní, mají větší motivaci být aktivní také. Choďme se dívat na zápasy. Fanděme slušně a tak, aby to potomkovi nevadilo.
- Udělejme ze sportu rutinu: Zařaďme sportovní aktivity a tréninky do rozvrhu. Pravidelnost a předvídatelnost pomáhají dětem cítit se v bezpečí.
- Podporujme dítě, aby navázalo přátelství: Kamarádství se spoluhráči a pocit sounáležitosti významně přispějí k tomu, že dítě bude chtít pokračovat ve sportování.
- Pomozme dítěti stanovit si realistické cíle: Děti od sebe často očekávají až moc. Pomozme jim určit cíle, které jsou dosažitelné a měřitelné (např. zlepšení určité dovednosti nebo dosažení osobního rekordu).
- Ujistěme se, že sportovní prostředí je bezpečné a podporující: Dobrý trenér a pozitivní týmová atmosféra jsou klíčové pro udržení zájmu dětí o sport.
Sdílejte článek:
