Reprezentantka v běhu na lyžích Katka Janatová doporučuje nejlepší trasy u nás i ve světě

Horní Mísečky – tady jsem doma

Mé domovské tratě, na které se vždycky ráda vracím, se nacházejí ve vyšší nadmořské výšce a nabízejí jeden z nejlepších výhledů na Podkrkonoší. Tratě začínají křižováním sjezdovky, takže bychom tady měli dávat pozor na lyžaře sjíždějící seshora. Po malém kopečku vedoucím na stadion se dostaneme na závodní okruhy o délce 5, 7 a 10 km. Trať je velmi hravá a podle mě jedna z nejnáročnějších v České republice. Po celou dobu se můžeme kochat zalesněnou krajinou a užít si poslední velmi rychlý sjezd na stadion, 

kde je zapotřebí přibrzdit, protože se dole připojuje tzv. sprintový okruh. Mou nejoblíbenější částí je úsek vedoucí nahoru na Zlaté návrší. S vyšší nadmořskou výškou tady ubývá stromů, takže máme krásný výhled do údolí. Za hezkého počasí doporučuji udělat si výlet až na vrcholek k mohyle Hanče a Vrbaty. Vezměte si s sebou teplejší bundu, protože nahoře často fouká silný vítr.

Nové Město na Moravě – můj debut ve světovém poháru

Zlatá lyže má v Novém Městě na Moravě velikou tradici a jsem ráda, že jsem si svůj debut ve světovém poháru odbyla právě tady. Na zdejších okruzích jsem však na mistrovství republiky závodila už od mládežnických kategorií. Tratě dříve lyžaře zavedly do známého lesa Ochoza, na obávaná stoupání Houpačky a Esíčka. Dneska jsou nové a přestavěné do moderní, hravé podoby s mnoha zatáčkami a stoupáními. Hodí se i pro méně zdatné běžkaře, jediná krizová situace může nastat při rychlém sjezdu do tunelu pod silnicí. Při závodech bývalo vždycky nepříjemné projíždět přes stadion, který byl dlouhý, a ještě tu často foukal silný vítr. Jinak se mi tady ale vždycky líbilo a v distancích jsem si tady doběhla pro průlomové výsledky (13. a 16. místo).

Bedřichov – vzhůru na okruh

Ráda jezdím i do Bedřichova, odkud startuje legendární Jizerská 50. K dispozici tady máme dva okruhy. Malý měří 17,5 km a vede ze stadionu na Novou louku, Kristiánov a rovnou doleva nahoru, kde se krátkým prudkým stoupáním dostaneme na rovinky, sjedeme na Hřebínek a odtud se vrátíme zpět na Novou louku a do Bedřichova. Velký okruh má 23 km, většina trasy je stejná, pouze z Kristiánova to dlouhým táhlým stoupáním vezmeme na Rozmezí, sjedeme na Žďárek a kolem Krásné Máří na Hřebínek, kde se velký a malý okruh spojují. 

Sjusjøen, Norsko – občas se tu krásně ztrácím

Norsko nabízí jedny z vůbec nejlepších podmínek pro běžecké lyžování. Tratě jsou vždy krásně upravené a každý den na nich lyžují stovky lidí. V Sjusjøenu se odehrává jeden z nejznámějších závodů Birkebeinerrennet 54 km. Koná se vždy v březnu a jezdí se klasickou technikou. Na běžky se sem však dá vyrazit i v dubnu, protože sníh obvykle vydrží až do půlky května. Největší lapálie nás mohou potkat, když neodhadneme čas a správně nenaplánujeme trasu. Možností totiž máme na výběr tolik, že ani já si někdy nejsem jistá, která cesta vede zpět. Naštěstí je všude spousta map, které nám orientaci usnadňují. 

Toblach, Itálie – moje srdeční záležitost

Nádherné prostředí borovicového lesa protkané okruhy Nordic Areny hostí světový pohár, také však patří k oblíbeným cílům mnoha rekreačních lyžařů. Okruhy se dají různě kombinovat, můžeme se tu vydat na rovinatější výlet, stejně jako na náročnější trénink se stoupáním. V tom druhém případě musíme počítat s rychlým a trochu nebezpečným sjezdem, při němž rychlost někdy dosahuje až 70 km/h. Proto ho doporučuji jen zkušenějším lyžařům. Z okruhů Nordic Areny se lze krásně upravenou stopou vypravit i na vzdálenější místa. Oblíbené je Lago di Dobbiaco, kde se dá občerstvit v jedné z restaurací. Když budeme pokračovat dál údolím, pojedeme směrem do krásných Dolomit, do Cortiny d’Ampezzo a cestou se nám mezi skalami zjeví legendární Tři zuby. Toblach je mým oblíbeným místem i proto, že jsem tady ve světovém poháru poprvé prolomila brány kvalifikace sprintu a postoupila do finálových jízd.