Na streetball stačí dva hráči a jeden koš. Víte, kde najít vhodné hřiště?

Když Tomáš Satoranský, současná hvězda české basketbalové reprezentace, loni v létě slavnostně otevíral zrekonstruované streetballové hřiště na pražské Pražačce, zavzpomínal na své dětství. Tomáš totiž nedaleko bydlel a právě na Pražačce trávil dlouhé hodiny házením na koš. „Když jsem byl malý, na hřišti jsem v podstatě vyrůstal. Díky basketbalu jsem měl možnost poznat svět a splnit si své dětské sny. Nyní cítím, že je správná doba, abych to nějakým způsobem společnosti zase vrátil,“ vysvětlil hráč, který se na modernizaci hřiště sám finančně podílel. Streetballové hřiště na Pražačce je pravděpodobně nejznámější v Česku, po celé zemi jsou jich však stovky. A podobně jako Tomáš Satoranský na nich začínala celá řada nejlepších basketbalistů u nás i v zahraničí. Na venkovních hřištích, ale i na obyčejných pláccích se zavěšeným košem se totiž streetball hraje po celém světě. Je to vlastně městská forma basketbalu, ale v mnohém se od něj liší.

Absolutní volnost

Hlavní rozdíl mezi streetballem a basketbalem je viditelný na první pohled. Streetball se totiž většinou hraje pouze na jeden koš, teoreticky tak stačí mnohem menší hřiště. Jiná je i atmosféra. „Kouzlo streetballu je hlavně v absolutní volnosti, pravidla hry totiž nebývají pevně stanovená, ale většinou si je domlouvají sami hráči,“ říká fotograf a propagátor streetballu Patrik Nguyen. „Můžete si domluvit téměř cokoli, v tom je mnohem kreativnější než klasický basket,“ dodává. Nezáleží dokonce ani na počtu hráčů. I když nejčastěji proti sobě hrají dvě mužstva po třech hráčích, klidně to může být i pět na pět nebo jeden proti jednomu. Taková variabilita je skvělá v tom, že si může zahrát v podstatě každý, kdo zrovna dorazí.

Pozor na kotníky

Na druhou stranu taková volnost může znamenat i určitá rizika – třeba když se hráči domluví na kontaktní a tvrdší hře. Podobně jako v basketbalu jsou nejvíc ohrožena kolena a především kotníky. Jedním z nejklasičtějších zranění bývá výron kotníku, když hráč po výskoku dopadne na soupeřovu nohu. Hra pod širým nebem s sebou pochopitelně nese i další rizika. Často se odehrává na přímém slunci, měli bychom si tedy dávat pozor na úpal, nebo naopak po dešti může hřiště klouzat. Povrchy venkovních hřišť také nebývají vždy dokonale rovné, v každém případě bychom měli používat dobrou sportovní obuv, která zpevňuje kotníky.

Zájem vzbudila Barcelona

Nejpopulárnější je streetball ve Spojených státech, v Evropě se nejvíc hraje ve Španělsku, Francii, na Balkáně a v Pobaltí. Celosvětový boom zaznamenal především po olympiádě v Barceloně v roce 1992. Basketbalový turnaj tam vyhrál americký dream team, v němž se sešly tehdejší největší basketbalové hvězdy, včetně hráčů jako Earvin „Magic“ Johnson, Michael Jordan, Karl Malone nebo Larry Bird. „Jejich vystoupení odstartovalo obrovský zájem o basketbal i streetball. Doslova na celém světě začala vznikat hřiště, pořádala se i spousta turnajů,“ říká Patrik Nguyen, který je i autorem streetballové mapy.