Jak se psychicky připravit na pondělní náročné schůzky

Není nic divného, že se vám do podobných situací nechce. Přemítáte dny a týdny, vymýšlíte strategie, radíte se s přáteli… a nakonec nad tím mávnete rukou. Jestliže celou věc necháte být s tím, že ji vyřešíte příště, děláte chybu. Ten správný čas je teď a žádná příhodnější chvíle stejně nepřijde. Jak to tedy udělat, abychom dosáhli svého a nezkazili si s tím druhým vztahy?

Ujasněte si, co doopravdy potřebujete a chcete

Před každým klíčovým jednáním je důležitá správná příprava. Ta mimo jiné spočívá i v promýšlení si toho, co doopravdy chcete. Máte pocit, že to víte? Být vámi, nebyla bych si tak jistá. My lidé totiž často mluvíme ve strategiích: „Uklízej po sobě nádobí do myčky“ nebo „Chci, abychom zítra šli do kina“. Vznášíme konkrétní požadavky, což má dvě velké nevýhody.

1. Jednak nedáváme druhému prostor pro hledání společné cesty,
2. jednak tyto požadavky často mají pramálo společného s naší skutečnou potřebou.

Vzpomínám si, jak jsem svému muži vyčetla, že mi nekupuje květiny. Začal mi je tedy nosit, ale já jsem byla pořád nespokojená. Ve skutečnosti jsem totiž nepotřebovala kytku, ale vyjádření jeho zájmu a lásky. Když jsme rozklíčovali, co je doopravdy moje potřeba, našli jsme různé způsoby, jak ji naplnit – pravidelné společné víkendy bez dětí, společné lezení po horách, vzájemná pomoc při obstarávání dětí atd.

Jak se dostat k tomu, co doopravdy chcete? Domýšlejte věci do důsledku. Chcete přidat peníze? Když budete mít přidané peníze, co se změní ve vašem životě? Co vám to umožní? Jak se to odrazí na vašich potřebách? Co si splníte? Možná zjistíte, že vám až tak nejde o peníze, ale spíše o lepší pozici a prestiž. Nebo zjistíte, že přidané peníze potřebujete, abyste zaplatili dětem školku, čímž můžete argumentovat v komunikaci s nadřízeným. Čím více budete rozumět sami sobě v tom, co chcete, tím lépe se vám bude vyjednávat. V rozhovoru s druhými je „proč“ vnímané jako útok, ale sami sobě si tuto otázku položit můžete a měli byste to udělat hned několikrát.

Prozkoumejte fakta, stejně jako emoce

Máte svůj příběh a víte, co potřebujete? Zkuste se nyní na celou situaci podívat neutrálně, bez emocí a bez vlastní interpretace. Vnímejte ji třeba jako scénu z filmu, který sledujete v kině. Mít ujasněná fakta vám pomůže úspěšně vstoupit do diskuse, proto se vyhněte hodnocení, nálepkování, obviňování, srovnávání či zjednodušování. Podobně nezaujatě se podívejte i na emoce, které v dané situaci (ve svém příběhu) prožíváte, a zkuste je pojmenovat, aniž z nich někoho obviníte. Potom si v duchu přehrajte blížící se rozhovor. Začněte s fakty, popište situaci, vyzdvihněte, jak se v této situaci cítíte a co prožíváte, a pojmenujte potřebu(y), které máte. Nakonec si sepište hlavní body, které jsou pro vás klíčové.

Všimla jsem si, že si lidé někdy sepisují scénáře. Tento přístup bych však nedoporučovala, protože nemůžete přesně předpovídat odpověď druhého, a tak můžete zbytečně uvíznout v rozhovoru bez konce, nebo vás neočekávaná reakce vykolejí. Zkuste to radši s empatií. Zkuste si vlézt do bot toho druhého a pochopit, jak asi situaci vnímá on. Co cítí a co prožívá? A co asi doopravdy potřebuje? Je to pro vás těžké a nevíte, jak na to? Nevadí, už jen skutečnost, že nad tím přemýšlíte, případně se svého partnera v dialogu přímo zeptáte, otvírá dveře pro další společnou diskusi a hledání společné cesty.

Obtížný rozhovor je vždy dialog

Občas se setkávám s tím, že lidé vychrlí požadavky nebo zpětnou vazbu (zejména kritiku) a z rozhovoru utíkají, aby to měli co nejrychleji za sebou. Jenže na tenkém ledě také neutíkáte, spíš se pohybujete pomalu, pěkně krok za krokem. Úplně stejně byste to měli dělat i během náročného rozhovoru. Nespěchejte, zpomalte. Zvažujte každé slovo. Dejte prostor pro porozumění. Problém se slovy je, že vytvářejí zdání, že si rozumíme, i když to není tak úplně pravda. Vezměte si třeba slovo strom. Zavřete oči a vybavte si ho. Jakou má váš strom podobu? Je listnatý, nebo jehličnatý? Mladý, nebo starý? V jakém ročním období se na něj díváte? V jakém kontextu ho vidíte? Stojí sám na louce? Je součástí lesa, nebo snad aleje?

Abyste měli jistotu, že si rozumíte, využijte techniku parafrázování, kdy krátce shrnete, co druhý říkal, a potvrdíte si tak, že jste ho pochopili správně. A pokud si nejste jistí, že to shrnout dokážete, radši se doptejte. Dejte svému partnerovi v dialogu prostor, aby vám vysvětlil, jak vnímá danou situaci, v čem případně vidí problém, jaká témata se mu v souvislosti s ní objevují a jaké pocity to v něm spouští. Když se naopak zdá, že osoba, se kterou mluvíte, vám nerozumí nebo vás nevnímá, ujistěte se, jestli to tak náhodou opravdu není. Když se nepochopíte, těžko spolu něco uspokojivě vyřešíte. Během náročného rozhovoru vlastně nemusíte tolik mluvit. Místo toho se zaměřte na naslouchání, reflexi a pozorování. 

I nedohodnout se dá s grácií

Může se pochopitelně stát, že se neshodnete. Potom pomáhá nahlas pojmenovat vzájemné postoje a důvody, proč nedošlo k dohodě. Doporučuji také vyřešit otázky typu „Co s tím budeme dělat dál a jaké máme další možnosti?“. Nedohoda se vždycky lépe snáší, když i hodně složité rozhovory probíhají korektně, tedy bez osobních invektiv a napadání. Vyplatí se od začátku komunikovat s respektem k tomu, že máme různé názory, a počítat s tím, že se nemusíme shodnout.