Jak si plánovat život, abychom se z toho nezhroutili

Se svými klienty často řeším, že v práci ani v životě nezvládají neustálý příliv nových úkolů a nevidí možnost z toho kola vystoupit. Často jim dávám příměr z běhání, kdy si také musíte rozmyslet, jestli vás čeká sprint, nebo maraton. V tom prvním případě pojedete na dřeň a budete se ze sebe snažit za pár desítek vteřin dostat co největší výkon. Když však poběžíte maraton, rozvrhnete si síly na delší dobu a šetříte jimi. Život je samozřejmě spíš maraton než sprint, jenže mnozí z nás se snaží tento maraton absolvovat ve sprinterském tempu. Jsou zaskočeni, že tak velkou zátěž po delší dobu neustojí, přetáhnou se a fyzicky i psychicky odpadnou. Jestli máte pocit, že jste sami ve velmi podobné situaci, přišel nejvyšší čas začít se takovému konci bránit.

Přiznejte si a přijměte, že toho je na vás moc

Prvním krokem k tomu, abychom mohli zvolnit, je přiznat si, že nezvládáme, a přijmout to. Ne, to není úplně jednoduchý úkol. Mnoho lidí totiž žije v přesvědčení, že musí zvládnout všechno, co jim někdo zadá. Jinak by měli pocit selhání, připadalo by jim, že nejsou tou správnou osobou na svém místě. V takové situaci pomáhá uvědomit si, že nejde o realitu, ale jen o vaše vlastní myšlenky a přesvědčení. Nemusíte přece věřit všemu, na co myslíte nebo co si o sobě myslíte! Dovolte sami sobě cítit se unavení, přehlcení a vyčerpaní a pochopte, že si potřebujete odpočinout. Teď hned, ne až za půl roku na dovolené. 

Naučte se říkat NE

Podle čeho se rozhodnout, jestli nějakou výzvu přijmete nebo ne? Já si na začátku roku dělám rámcový plán. Ujasním si v něm své priority a to, čeho bych chtěla dosáhnout. Zahrnuje práci, rodinný život i mě jako člověka, moje koníčky a pomáhá mi rozhodovat se, kterým směrem jít. Takto jsem odmítla například několik nabídek spoluautorství knih o tématech, kterými se zabývám a která mě baví. Dlouho jsem si to pak vyčítala, ale s odstupem pár let vím, že jsem udělala dobře.

Poznejte aktivity, které vás vybíjejí

O přijmutí či odmítnutí nějaké nabídky byste měli uvažovat také podle toho, jestli vám daná věc bere nebo dává energii. Možná máte úkoly, do kterých se vrháte snadno, a pak jsou ty, které uděláte, ale trvají vám. A není to proto, že byste na ně nestačili, jen tam prostě nemáte to správné flow. Zkuste se zaměřit na identifikování obou typů činností a do budoucna se snažte co nejvíc využívat svou kapacitu na to, v čem jste dobří a co vám přináší radost.

Naplánujte si den a nechte si rezervy

Před časem mi jedna klientka líčila, že je neschopná, nedokáže si práci zorganizovat a neustále odkládá nějaké úkoly. Podívala jsem se na její diagnostický test a podle něj měla být superorganizovaná a systematická. Nakonec jsme došly k tomu, že má velmi pečlivě naplánované dny, ale zároveň je k dispozici klientům, kteří mají přednost, takže půlku dne stráví řešením jejich problémů. Mimochodem toto je v mnoha profesích úplně běžná situace. Podle toho, čím se zabýváte, byste měli mít denně v kalendáři 20–40 % času vyčleněného pro nenadále případy. Na manažerské pozici raději počítejte se 40–60 %. Když to jde, snažte si plánovat práci v blocích. Jsou dokonce firmy, kde zavedli „meetings days“ třeba na pondělí až středu a zbylé dny jsou „thinking & working days“.

Dělejte přestávky a odpočívejte

Zařaďte do svého pracovního dne přestávky, kdy na chvíli vypnete. Může to být káva, procházka, small talk s kolegou, prostě cokoliv, při čem si váš mozek na chvíli odpočine. Já sama se snažím pro lepší koncentraci používat pomodoro techniku Francesca Cirillona (20 minut soustředěné práce a 5 minut pauza). Samozřejmě nezapomínejte ani na dostatek spánku (alespoň 7 hodin) a pravidelné a kvalitní jídlo. Zní to sice banálně, jenže kolik z nás tyto zásady zdravého životního stylu opravdu dodržuje? Přitom správná regenerace je stejně jako u sportovců klíčem k úspěchu.

Buďte řidiči svého vlastního života

Jednou za měsíc, za kvartál nebo třeba za rok si dejte rande sami se sebou. Kriticky zhodnoťte, jestli váš aktuální život a nasazení korespondují s vaším přáním a jestli náhodou neběžíte maraton v tempu sprintera. Pokud vám v hlavě bliká varovná kontrolka „já nemůžu“, neberte to na lehkou váhu. Raději si vezměte na pomoc někoho (psychoterapeuta, mentálního kouče, mentora), kdo vám pomůže najít cestu z vaší vlastní pasti.